Tenhle stát je jako otevřená samoobsluha pro kamarády mocných. Čtyři roky po slibu “deagrofertizace” se nic nevymáhá, verdikty soudů leží v šuplíku a státní fondy dělají, že neví, komu posílají stovky milionů. Až se Babiš zase vrátí k moci, nebude to nové Eldorádo. Ono nikdy neskončilo, běží tiše dál a ochrana veřejných peněz je akorát dobré téma na billboard, ale ne do praxe.
Stamiliony korun z národních dotací odtekly do Agrofertu i v době, kdy už soudy potvrdily Babišův střet zájmů. Čtyři roky po slibech “deagrofertizace” nikdo peníze nevymáhá, fondy mlží a ministerstva hledají důvody, proč to nejde. Právní analýzy, na které se odkazují, nikdo neviděl. Úředníci si nechávají posílat seznamy firem Agrofertu, jako by je neuměli najít sami, a když je dostanou, požadují ještě čísla konkrétních smluv.
Mezitím Agrofert peníze dávno inkasoval, a to i na projekty, které fondy původně stoply kvůli střetu zájmů. Příběh whistleblowera, který kvůli tomu musel odejít, se dnes uzavírá tím, že peníze u firmy zůstávají a stát ani po sérii pravomocných rozsudků nehne prstem. Evropská komise na národní dotace nedosáhne a domácí správa není ochotná ani schopná jednat.
Tenhle stát je slabý a nedokáže vymáhat vlastní zákony, bují dotační kapitalismus a na potřebné služby pak není kde brát. A to se nezmění, dokud se nedostane ke slovu skutečně reformní síla.